Včera, když jsem jela z Litomyšle čekala sem na autobus v České Třebové. To nádraží tam je samo o sobě dost příšerný. Je tam sposuta bezdomovců, ožralů a divnejch lidí. Záchody tam jsou věčně zavřený, takže když máte potřebu, musíte si odskočit mezi keře (žádný tam nejsou). Můj autobus měl půl hodiny zpoždění, což mě dost nervovalo, protože mi byla zima a chtěla sem rychle tam odsud. Kousek ode mě seděla na lavičce parta kluků. Byly to technaři soudě podle hudby,kterou si tam pouštěli na mobilu. Mohlo jim bejt tak sedmnáct. Nevšímala sem si jich, ale pak sem zaslechla něco o extázi a to mi nedalo a zaposlouchala sem se. Ten jeden z nich tam těm ostatním vykládal o jeho zkušenostech s drogama. Nejdřív mluvil o éčku a pak se dostal k perníku. Že si už přes rok píchá, není na tom závislej (hahaha) a nemyslí si, že by s tím měl přestat, protože je brzo. Že až mu bude padesát a bude na heráku, možná s tím sekne. Byla sem z toho v šoku a nejdřív sem si myslela, že dost kecá, aby se vytáh před těma svýma kumpánama. Pak se kluci trochu ztišili a za chvíli začali řešit nějakou techno akci a že by potřebovali sehnat něco na povzbuzení. Ten zkušenej z nich jim řekl, že to není problém a za chvíli už se kolem nich motal dost podivnej vyhublej týpek a strkal jim nějakej papírovej pytlík. Fakt mě to šokovalo. Je jasný, že tohle se prostě kolem nás děje...ale nikdy sem se s ničím podobným nesetkala. Obchodování na nádraží, kde je tolik lidí, tolik lidí je slyší a vidí...a oni to brali jako největší srandu. Sehnat drogu je strašně snadný...tak snadný, že to až nahání hrůzu...
